Kámen, nůžky, papír

Tradiční zábavná hra pro dva hráče. Není snad nikdo, kdo by tuto hru neznal. A jen stěží bychom hledali někoho, kdo tuto hru nikdy nehrál. Tak jak je známa hra u nás na planetě Zemi, tak je i známa na jiných planetách, jen v trochu odlišných podobách.

Základní pro nás známými pravidly se hraje v sedu, ve stoje nebo třeba v lehu, to je jedno, to není důležité. Důležité je, aby hráči byli proti sobě. Pravou ruku směrem k protihráčově pravé ruce.

Na odpočítáváni kámen, nůžky, papír tak zvaně stříháme rukama. Při signálu papír, musíme zvolit symbol.

Kámen znamená, že ruku necháme složenou v pěst. Nůžky se signalizují prsty ukazováčkem a prostředníkem do „véčka“. Prsty tvoří pomyslné nože nůžek. Papír zvolíme, pokud rozevřeme celou dlaň.

Kdysi se hra používala jen jako pomůcka při rozlosování v jiných hrách. Například se používala tehdy, pokud jsme potřebovali určit prvenství tahu při hře a aby byla volba spravedlivá, tak se stříhalo. Obliba je i u dětí, pokud se nemůžou dohodnout, které z nich vynese koš na odpadky a umyje nádobí od večeře. Použitelnost je různorodá, ale vždy spravedlivá.

Přehrání hráče se řídí jednoduchými principy. Kámen tupí nůžky. Nůžky stříhají papír. Papír balí kámen.

Takže pokud si se mnou budete chtít střihnout, musíme být proti sobě. Díváme se navzájem do očí, ne na ruce. To je z důvodu, abychom nestřihli malinko později než soupeř a nemohli tak reagovat na jeho volbu.

Takže sedíme, já sedím, tak předpokládám, že Vy také. Sedíme proti sobě. Odpočítáme si společně kámen, nůžky, papír. Já měl kámen. Vy bohužel nůžky, tak jste prohráli. Obvykle, pokud nás netlačí čas, tak se hrává do zisku tří bodů.

Jestli jste až do teď byli výjimkou a hru neznali, nyní patříte k zasvěceným a můžete stříhat o sto šest. Kámen, nůžky, papír je klidná, nenásilná hra. Odpočinková a nenáročná na přípravu a herní pomůcky. U nás na Zemi určuje stupeň násilí páchaného při stříhání charakter případně charaktery hráčů.

Představili jsme si naši Zemskou verzi hry Kámen, nůžky, papír. Jestli přijmete mé pozvání na můj vesmírný koráb, rád bych vás sebou vzal na galaktický výlet. Přesuneme se na planetu Ilska, kde se Kámen, nůžky, papír těší veliké oblibě.

Na planetě Ilska se bere tato hra jako vrcholový sport. Jedná se na rozdíl od naší verze hry, o spojení šachové partie a klasického stříhání. Hra tady neprobíhá úplně v poklidu a tu a tam dojde k mírným rozbrojům, výjimečně k lehčí formě násilní.

Představme si nejprve arénu, kde zápasy mužstev ve stříhané probíhají.

Aréna musí být velká. Jedná se o sport, tudíž aby mohl být provozován a popularizován, tak musí být poskytnut prostor fanouškům. Aby měl sport perspektivní budoucnost a oblibu, musíte mít dostatek dobře placených sportovců. Peníze do sportu nedostanete jinak, než z kapes fanoušků. Aby si diváci koupili předražené lístky, chtějí na oplátku záruku dobré zábavy.

Stadiony nebo přesnějším označením arény, bývají čtvercové, ale častěji kruhové až lehce oválné. Z každého sedátka musí být zajištěna dobrá viditelnost pouhým okem na každý detail bitvy. Pro jistotu musejí být v aréně nad bojištěm umístěny velké obrazovky. Ty hlavně z důvodů, že se před vámi někdo mihne nebo se při extra útoku podíváte na kamaráda a uteče vám tak, parádní zakončení tahu. Na obří obrazovce se můžete podívat na zpomalené a přesné opakování. V přestávce potom na sestřihy nejlepších momentů klání.

Bojiště je velké deset krát deset metrů čili deset metrů čtverečních. Je rozděleno do polí jeden krát jeden metr. Jednotlivá metrová pole jsou střídavě černé a bíle. Hřiště lze popsat jako šachovnici, s větším počtem polí, než na jaké jsme zvyklí na Zemi u klasické šachové partie.

Šachovnice dále ukrývá tajemství. Jedná se během jednoho Kámen, nůžky, papírového duelu o pole, která jsou obyčejná. Že ukrývá tajemství, zjistíte až v momentu, když na toto pole vstoupíte. Tajemství zajišťuje vyšší zábavu a napínavost při sledování.

Pole, která ukrývají tajemství, jsou počítačem nalogována před začátkem souboje. Pole jsou proměnlivá a nemají přesně určené místo. Zápas od zápasu se mění. I tajemství, která se na polích ukrývají, jsou různorodá.

Někdy se jedná o výhodu pro hráče na tahu. Jindy zase naopak pole přinese oslabení.

Překvapení bývá například dvojitý tah, dvojnásobný dosah úderu vojáka. Posun o větší počet polí. Tajemství může taky vašeho vojáka zahubit, zmrazit a jiné podobné srandy.

Každý hráč má k dispozici třicet vojáků na šachovnici. Ti jsou při začátku hry připraveni ve třech řadách po deseti na straně svého vůdce. Vůdci stojí proti sobě. Na plošince nad šachovnicí, aby měli lepší přehled o aktuálním rozmístění vojáků.

Vůdci každého týmu střihají za své plošinky. Pravou ruku mají standardně před sebou. Od ramene svisle dolů a v lokti lomenou, aby ruka směřovala směrem k protihráči.

Protihráč nevidí na ruku. Ta je schovaná za malou železnou přepážkou. Je to z důvodu, aby se vyloučila jakákoliv možnost podvodu. Po volbě jedné ze tří možností se objeví zvolený symbol na malé světelné tabulce nad hlavou vůdce.

Vůdci týmů se musejí navzájem dívat do očí. Je to předepsané pravidly. Jedná se o jeden ze způsobů jak odhadnout, volbu protihráče.

Druhým způsobem se dá odhadnout, pakliže máte silně vyvinutou intuici. Ale i pokud používáte druhý způsob, stejně se musíte dívat do očí druhého vůdce, který je Vám soupeřem.

Vítěz tahu si určí svého vojáka. Na malém ovládacím panelu umístěného na plošince zmáčkne příslušné políčko, na kterém se nachází zvolený voják. Metrové pole na velké šachovnici se pod zvoleným vojákem rozsvítí, aby diváci viděli volbu vůdce, který vyhrál aktuální tah. Poté stejným způsobem zvolí políčko s hráčem soupeře, který má být vyřazen nebo ke kterému bude směřovat pohyb vlastního vojáka.

Voják týmu vítězného aktuálního tahu se posune směrem k určenému soupeři. Vojáci se smějí po šachovnici pohybovat následujícími způsoby. Vojáci první linie o jedno pole libovolným směrem dopředu ke zvolenému vojáku soupeře. Vojáci druhé linie o dvě libovolná pole přímým směrem ke zvolenému vojákovi protihráče. A třetí linie vojáků se smí pohybovat o tři pole. I u těch platí, že směr musí být k vojákovi druhé strany. Ale třetí bojová linie může pohyb provést do zatáčky, tedy do pravého úhlu. Vojáci na šachovnici se nesmějí navzájem přeskakovat.

Vojáka soupeře vyřadíte ze hry, pokud dostanete svého vojáka před pole, kde se čelně nachází soupeř. Zablokujete mu tím cestu a jediný možný způsob, jak projít, je souboj vojáků.

Pokud vyřadíte z boje soupeřova vojáka, připadne vám jeho duše. Jakmile padne tělo mrtvého vojáka k zemi, oddělí se jeho duše od těla. Duši automaticky vysaje magická krabička umístěna na plošince vůdce po jeho levé ruce. Vojákova duše se stane vaší a smíte ji použít v příštím souboji.

Ti nejlepší hráči stříhané mívají duší padlých vojáků dostatek. Naopak slabší hráči se svým týmem mívají problém. Duše padlých vojáků je možno sehnat na černém trhu, ale cena bývá vysoká. Jestli nemáte dobrého sponzora, bývá se sháněním padlých vojáků problém.

Dosáhnout vítězství ve stříhané na zemi Ilska se dá třemi možnými způsoby.

První, který je možno často vidět v opravdu vyrovnaných soubojích, kde oba vůdci bývají dobrými stratégy a dokážou dobře odečíst myšlenku volby ze soupeřových očí. Jedná se o způsob vyřazení všech soupeřových vojáků. Tento tip soubojů je oblíbený u diváků, kteří rádi sledují osobní souboje vojáků.

Druhým způsobem dosažení výhry je obsazení poslední řady soupeřovy strany šachovnice. Dostanete se, jak používají slangově fanoušci i samotní hráči, k němu domů. Na tento tip výhry je důležité stříhat lépe než soupeř a dokázat se tak vyhnout jeho vojákům. Zároveň si musíte během klání udržet alespoň deset svých vojáků živých na obsazení poslední řady. Pokud se Vám podaří vyhrát tímto způsobem, osvobozujete tím všechny své padlé vojáky během klání.

Třetí způsob se nepoužívá, i když je v pravidlech poznamenán. Ale za posledních sto let nebylo vidět výhru třetím povoleným způsobem. Nebudeme se tedy zabývat tím, co téměř neexistuje.

Při hře Kámen, nůžky, papír na planetě Ilska musíte být stratég. Promýšlet tahy jako při šachu, o pár kol dopředu. Nepostradatelnou součástí je také mít již zmiňovaný dobrý odhad soupeřovy myšlenky o volbě.

V Kámen, nůžky, papír se využívá starého pořekadla pohled do očí, pohled do duše. Takže jak dobře se dokážete zadívat soupeři do očí, tím se zvětšuje vaše šance na výhru. Jak dalece si troufnete do soupeřovy mysli zavrtat a najít odpověď na otázku jeho volby. Ale nesmíte zapomenout na vlastní obranu a nenechat soupeře, aby ve vás četl jako v otevřené knize. Nejlepší obrana je útok, ale beton vlastní mysli bych nikdy nevynechal a nepodceňoval tuto další důležitou vlastnost pro hru.

Předpokládám, že na planetě Ilska jste nikdy nebyli. Snad kromě této malé chvilky. Taky si dle svého úsudku troufám říci, že jste tedy neměli možnost zhlédnout opravdové klání v Kámen, nůžky, papír na této pozoruhodné planetě.

V práci jsem dostal za dobré pracovní výkony dva volné lístky na zápas v Kámen, nůžky, papír. Jedná se o lístky na zahájení turnaje Železné rudy. Protože mám jeden volný lístek navíc, byl bych rád, kdybyste se se mnou šli na stříhanou podívat a umocnili tak své představy o hře na opravdové zážitky.

„Vážené dámy, vážení pánové! Jsem rád, že Vás mohu přivítat na turnaji Železné rudy v Kámen, nůžky, papír. Turnaje se zúčastní osm týmů! Týmy jsou rozlosované do dvou skupin po čtyřech! Ve skupině hraje každý s každým a nejlepší dva týmy z každé skupiny postupují do vyřazovacích bojů, kde se utkají o prvenství v turnaji Železné rudy! Přeji Vám příjemnou podívanou a týmům mnoho štěstí v turnaji!“ křičel do mikrofonu komentátor, když vítal diváky i týmy při zahajování turnaje. 

Diváci byli celí natěšení, křičeli. Mezi diváky šlo vidět spoustu fanoušků příslušných týmů. Komu jaké skupiny fandí, bylo zřejmé hned při prvním pohledu na tyto.

„Jako první přivítejte zkušeného střihače Kámen, nůžky, papíru Kupce Vikta!“ oznamoval příchod prvního hráče komentátor.

Fanoušci tohoto hráče začali skandovat: „Zlato! Zlato! Zlato! Peníze, šperky, jednoduše! Koupí vojáků si duše! Zlato! Zlato! Zlato…“

Do arény přišel menší podsaditý pán. Fanoušci začali ještě více šílet. Začali pískat a skandování zesílilo.

Naproti tomu odpůrci spustili hučení, které připomínalo směsici zvuků z kravína, okolí úlu a zvednutý rej kobylek.

Fanoušci Kupce se nenechali zahanbit a skandovali tak, aby je bylo zřetelně slyšet.

Kupec šel pomalým výrazným krokem. Mával a zdravil své fandy. Každých deset kroků zastavil, aby mezi fanoušky vyhodil pár zlatých mincí.

Fanoušci si zlata nevšímali, i když nebyli bohatí, zvednutí by znamenalo, že jsou chudí. Tedy, že si nezaslouží, aby fandili Kupci Viktovi. Zvednutím třeba jediné zlaté mince by signalizovali, že nejsou páni, ale sluhové. Fandové brali Kupce jako svého krále a mistra obchodu. Neopovážili by si, dotknout se jeho bohatství.

Kupec Vikt má přívětivý obličej, ve kterém hrají nejvýraznější roli červené, buclaté líčka. Široký úsměv a dvojitá brada. Oči se při úsměvu ztrácí skoro do neviditelné linky. Na hlavě se chlubí pečlivě leštěnou pleší. V uších nosí obrovské zlaté náušnice zdobené drahými kameny. Náušnice svou váhou natahují ušní boltce Kupce až na ramena.

Krk Kupce je ověšen další spoustou masivních, zlatých řetězů. Každý řetěz se chlubí svým vlastním neméně masitým přívěskem. Přívěsky našeptávají myšlenku, že je odlíván nejméně z pětikilové zlaté cihly. Ti více odvážní tvrdí, že nejsou odlívány vůbec, ale ze železných cihel jsou opracovávány jako z kteréhokoliv jiného kovu. A že Kupec je natolik bohatý, že se neobtěžuje pro zlaté sponky z obrábění vůbec ohnout, aby je znova zpracoval.

Kulaté a řádně krmené břicho také nelze přehlédnout. Kupec Vikt sdílí názor, že velké břicho je odrazem hojnosti jeho majitele. O své břicho pečuje s láskou. Dopřává si mnoho snídaní, svačin, obědů, večeří a mezi tím vším si často dává jen tak něco na zub. Jídelníček má pestrý a kuchař musí připravovat vše jen z prvotřídních a čerstvých surovin. Jídlo se na jídelníčku nesmí objevit více než dvakrát do roka. Jedinou výjimkou je, pokud si Kupec Vikt sám o něco požádá, třebaže měl na něco opravdu dlouho chuť.

Pokud byste nevěděli, že Kupec Vikt je obchodník. Kdybyste jej neznali, jistě by vás zarazilo jeho oblečení. Na první pohled, mohu říci ze své vlastní zkušenosti, že při míjení se, by váš krok zmírnil nebo úplně zastavil tempo. Museli byste zastavit a podívat se na toho pozoruhodného podsaditého pána s přátelským výrazem v obličeji.

Kupec Vikt se obléká do volně střižených věcí, aby dal volnost svému obéznímu tělu. Vše si nechává šít na míru. Volné kalhoty. Kolem pasu opasek bez spon, vázaný vždy uzlem. Triko, vesta, plášť. Látky, ze které si nechává šít, si vždy vybírá sám. Zalíbení nachází v saténu a hedvábí. Na každém kusu oděvu musejí být vyšívané motivy. Nejčastěji to bývá ve stylu východní kultury, draci, tygři. I na motivy musejí být použité luxusní nitě.

Vikt obešel celou arénu, přivítal a pozdravil všechny své fandy. Odpůrce provokoval gesty, ale bez pokřikování. Došel až ke schodům, po kterých posléze vyšlapal na plošinku. 

„Kupec Vikt!“ zvolal moderátor ještě jednou do mikrofonu. Kupec z plošinky naposledy před začátkem duelu zamával do hlediště.

Z hlediště se chvíli ozývalo tleskání, bučení, pískání. Od nejvěrnější skupiny fandů se ozývalo: „Zlato! Zlato! Zlato! Peníze, šperky, jednoduše! Koupí vojáků si duše! Zlato! Zlato! Zlato…“

Komentátor vyčkával, až se hluk utiší. Chvíli to trvalo, ale nakonec aréna utichla. Komentátor byl rád, za dobře naladěné a natěšené diváky. Vnitřně se usmíval a svou náladu přenášel i do radosti z komentování. Pro svou profesionalitu, ale i nadále musel mluvit silným hlasem, vše v největší vážnosti. Kámen, nůžky, papír je totiž na Ilsku velice vážná věc a nikdo to tady nebere na lehkou váhu.

„Nyní přivítejme dalšího zkušeného borce Kámen, nůžky, papír střihače. Dámy a pánové je mi ctí uvést a uvítat Giftiga Molna.“ uvedl moderátor.

V osvětlené bráně, na vyvýšeném pódiu s nájezdem se objevila halená postava.

Postava měla zkřížené ruce přes zápěstí, ve velkém x přes prsa. Stála ve stoji rozkročném.

V aréně se rozhostilo hrobové ticho. Utichlo i předchozí ticho, neboť všichni věděli, čeho všeho je Giftiga schopný, pokud se mu nevzdá patřičná úcta. Dalo by se říci, že diváci přestali i dýchat.

Diváci, zůstávali tiše a nehybně sedět se zatajeným dechem. Tiché zašustění v jedné části arény, oznámilo, kde se nacházejí fandové Giftiga. Mezi různorodě oblečenými fandy se objevila středně početná skupina lidí, která se v tichém zašustění postavila ze svých sedátek. Vznikla zde černá ploška Giftigových příznivců. Všichni tito zaujali postoj ve stoji rozkročném a na prsou zkřížili ruce do velkého x. Skupina udělala dojem několika násobně se objevujícího Giftiga v aréně.

Do hrobového ticha se ozvalo kýchnutí. Jednoho z diváků to přepadlo tak náhle, že to nedokázal zastavit, potlačit.

Směrem od skupiny Giftigových nejvěrnějších vyšel zvuk, který se slabým hvízdáním překonal vzdálenost mezi nimi a nešťastným kejchalem. Kopie Giftiga, jedna z kopií, blesku rychle vrhla shuriken. Hvízdání vzniklo prořezáváním vzduchu vrhací zbraní.

Švung, ticho, a pak …

Postrádání zvuků začínalo být pro některé diváky skličující. Avšak klid nebyl tolik skličující jako chrochtání nešťastného kejchala. Shurikenem dostal přímý zásah do krční tepny. Snažil se rukama přitlačit místo zásahu a zbrzdit tak mohutné krvácení. Nezmohl se však ničeho. Po chvíli chrochtání spadl na zem, udušením a velkým úbytkem krve.

Giftiga od přeložených rukou upustil. Složil před obličejem jednu ruku v pěst. Druhou rukou položil na pěst dlaň a prsty okopírovali hřbet ruky. Poté sklonil hlavu a poslal tím děkovné gesto směrem k sounáležitým.

Sounáležití udělali synchronizovaně totéž, aby utajili před okolím, vrhače.

Giftiga Moln se přidružuje ke klanům ninjů.

Těžko odhadnout jak vypadá. Je neustále oblečen do černého kompletu. Přes hlavu má přehozenou kapuci a tvář halenou rouškou. I prostor pro oči má vyplněn černou síťovinou. Na rukou má rukavice. Jediná část těla není obnažená.

Giftiga Moln je předmětem mnoha dohadů o barvě pleti. Již mnohokrát byl vypuštěn i názor, že Giftiga není člověk, ale přízrak nebo démon.

Od pasu čouhá shikomizue. Pod kabátcem bude mít, zřejmě jako všichni ninjové kapsy na shurikeny. Není pochyb o spoustě dalších, na těle nenápadně ukrytých zbraní.

Giftiga se vydal napříč tichem i arénou k místu, jemu určeném pro zápas v Kámen, nůžky, papír.

Při prvním kroku ninji se arénou ozvalo slabé oddychnutí všech přítomných v hledišti. Když se konečně mohli trochu volněji nadechnout a dýchat.

Giftiga vystoupal na plošinku a moderátor vyvolal ještě naposled jeho jméno: „Giftiga Moln!“ Ninja opět zaujal postoj rozkročný se zkříženýma rukama.

„Vážení bojovníci, nyní Vás vyzívám, abyste vypustili duše vojáků do hracího pole.

Oba soupeři se ještě než vypustili své vojáky, na sebe dlouze podívali. Pohled věčný a vše říkající. Nemáš šanci. Já jsem lepší. Já vyhraju. Zničím tě. Roznesu tě na kopytech. Vzdej to, dokud máš čas. Po nekonečně dlouhém pohledu, jen pro ty dva, pro všechny ostatní těžko postřehnutelném, vypustili v perfektním načasování současně své vojáky.

Z magických krabiček, které měli po své levé ruce, začal unikat tenký proud mlhy. Ten se kroutil jako had. Pomalu se táhl až na šachovnici. Kde se začal rozpínat. Tenký pramen mlhy unikající z magické krabičky až do širokého vyústění nad šachovnicí a pokrytí tří řad každé strany. Oblak mlhy se chvíli vznášel nad stranou šachovnice každého z bojovníků. Když se mlha rozplynula, zůstali zde jen nastoupení vojáci.

Šedesát vojáků. Na každé straně třicet. Všichni bojově naladění a toužící po boji. Vojáci vždy toužili jen po boji, nikdy po zdlouhavé a nudné taktické hře.

Na jedné straně byla nastoupená armáda přívětivých, dobrosrdečných kupců. Na straně druhé byli černé přízraky, bez možnosti jakkoliv přemýšlet o těchto.

Téměř vše bylo připraveno. Kupec chtěl ještě reklamovat, ale ninja byl dobře seznámen s pravidly a v plné míře je dodržoval. Mávl rukou, že není třeba žádné kárání rozhodčím, vše bude dle pravidel.

Ninja udělal velice jednoduchý pohyb neobyčejně složitým a zdlouhavým způsobem. Pravou rukou si sáhl k černé síťovině, která skrývala jeho tvář. Odtáhl síťovinu a napětí i zvědavost aréně vzrostla nejméně o tři sta procent.

Diváci zatajovali dech, natahovali se. Byli zvědaví, jak bude ninja vypadat, alespoň přes tenký proužek, odkrývající oči. Ke zlosti diváků měl ninja pod síťovinou ještě síťovinu další. Připnutou k boku kapuce a těsně obepínající tvář. Ve spodničkové síťovině byly vyřezány dva otvory, přesně dle očí ninji. Nešlo vidět víc, než bylo nezbytně nutné. Na postavě, celé v černém, vynikly zářivě bílé oči. Nic víc nebylo odkryto, aby tak bylo jednou pro vždy rozluštěno tabu a vyřešeno mnoho sporů nastalých i budoucích o barvě pleti Giftiga Molna.

Moderátor se podíval na každou z plošin. Zvedl pravou ruku nad hlavu. Zeptal se: „Připraveni?“

Podíval se na Kupce Vikta a ten přikývl.

Poté otočil hlavou směrem k druhé plošince a podíval se na Giftiga Molna. Ninja přikývl.

„Souboj může začít.“ oznámil moderátor. Fanoušci začali běsnit radostí z přicházejícího souboje.

Giftiga Moln a Kupec Vikt dali ruce za přepážku a zadívali se jeden druhému do očí.

Moderátor začal prvním slovem kámen sám, k dalším slovům nůžky, papír, se přidala celá aréna. Souboj myslí a taktiky začal.

Na světelné tabulce nad hlavou Giftiga se objevil kámen. Nad hlavou Kupce byly signalizovány nůžky.

Giftiga na ovládacím panelu zmáčkl vojáka první linie, označil políčko třetí řady v desátém sloupci. Pole na šachovnici se pod vojákem rozsvítilo. Poté označil osmou řadu šestý sloupec. Voják popošel šikmo příslušným směrem.

Fanoušci na nic nečekali a začali udávat tempo zápasu. Ihned jak se voják přesunul, začali jednohlasně počítat: „Kámen, nůžky, papír.“

Giftiga opět vyhrál. Označil čtvrtou řadu devátý sloupec s přesunem k osmé řadě, desátému sloupci.

„Kámen, nůžky, papír.“

„Další bod pro Giftiga Molna!“ zvolal moderátor. „Posun stejným vojákem. Řada pět, sloupec deset. Kurz na osmou řadu v devátém sloupci. To je pěkný start pro Giftiga Molna. Prvním a zatím jediným funkčním vojákem je už skoro před obrannou linií Kupce Vikta. Kupec by měl rychle zrychlit tempo svých vojáků a vyrazit do boje.“ komentoval komentátor.

„Kámen, nůžky, papír!“ přidal se i hlasatel. Fanoušci se začali naplno zúčastňovat boje. I oni jsou nedílnou součásti Kámen, nůžky, papíru.

Další losování.

„Konečně první výhra pro Kupce.

Kupec si označil, musel označit, osmou řadu devátý sloupec. Jediná možnost v tuto chvíli pro pohyb byla na šestou řadu, devátý sloupec. Svým vojákem první linie popošel o jedno pole rovně.

„Kupec Vikt začíná odpovídat na útok Giftiga a perfektně jej blokuje. Možná na těsno, ale přece.“ udával komentátor.

Fanoušci se těšili prvních nastávajících soubojů mezi vojáky. Prozatím se jen jednalo o strategické přesouvání vojáků na šachovnici.

Giftiga a Kupec vyhrávali souboje střídavě. Své vojáky posílali do středu šachovnice. Při blokováním soupeře se snažili jak jeden, tak druhý vymyslet plán. Projít beze ztrát na lepší pozice, nejlépe zatlačit soupeře, zablokovat přímo ve vlastních startovních řadách.

Uběhlo zhruba dvacet pět kol a v tuhle chvíli se nedalo odhadnout, který z hráčů je na tom lépe.

Na ztráty byl stav nulový. Na obsazené pozice se stav lišil názor od názoru.

Fanoušci vyčkávali, ale zároveň burcovali všemi možnými způsoby, aby došlo k některému z oblíbených soubojů vojáků.

Ve volných polích šachovnice se nacházeli po většinou jen vojáci první bojové linie. Bráno z obou stran soutěžících se některý voják dostal dál do středu nebo až k soupeři. Jiný zase zůstal skoro nebo úplně doma.

Na šachovnici byla spousta bloků, ale žádný, k neštěstí diváků, souboj. Pole s tajemstvím, taktéž nebylo rozkryto.

„Los vyhrává Giftiga.“ oznamoval moderátor.

Giftiga se rozhodl pustit do souboje. Situace si to vyžádala. Taktickým bojem se v tomhle duelu moc nedalo získat. Myšlenka, zkusit oslabit soupeře o vojáky v poli a poté se pokusit obsadit cílovou řadu připadala Giftigovi rozumná. Alespoň pro teď.

Giftiga se rozhodl pro souboj vojákem umístěným v šesté řadě a pátém sloupci. Proti němu blokující voják Kupce v páté řadě ve stejném sloupci.

Voják ninja se pokusil zasadit několik ran pěstí do tváře vojáka Kupce. Kupcův voják i přes obézní postavu všem výpadům dobře uhýbal. Ninja nasadil kop pravou nohou na hlavu. Ten v pozici, kdy stál na levé noze a pravou kopal, ale jen opakovaně od kolena, jinak byl ninja nehybný. Ani toto nezabralo a voják Kupce i toto dokázal zablokovat svou rukou. Přesněji svým předloktím, na kterém měl chránič z ryzího zlata a do něj vyraženy prastaré motivy.

Voják kupce se taky pustil do útoku. Hodil po ninjovi několik zlatých pyramidek o hmotnosti deseti dekagramů. Házel je rychle a zmátl svou rychlostí, vzhledem k tělu, všechny diváky včetně ninji.

Ninja se všemu rychle vyhnul a na oplátku vrhnul po svém soku tři shurikeny, které letěli tak rychle za sebou, až by jeden uvěřil, že ninja má tři ruce a hodil všechny najednou. Kupec chtěl spáchat další ze svých manévrů. Když uhýbal před prvním, ninja vytáhl shikomizue od pasu. Jedním mohutným výskokem překonal vzdálenost mezi nimi. Ještě za letu podřízl Kupcova vojáka pod krkem.

Bojovník v týmu Kupců za hlasitého chrochtání spadl na šachovnicové pole. Dvě vteřiny ležel. Rozpadl se do jemného prachu a magický vítr jej rozptýlil kdoví kam. Zlatavá mlha, co by vojákova duše byla vsáta magickou krabičkou po levici Giftiga.

Fanoušci v aréně tleskali pěknému ukončení tahu. Kupec Vikt praštil vší silou do stolečku na plošince. Giftiga Moln prudce překřížil ruce zápěstím přes prsa. Prudce je hned srovnal podél těla. Uklonil se vojákovi za dobře odvedenou práci v poli.

Další losování, výhra pro Kupce Vikta. I ten se rozhodl zaútočit jedním ze svých vojáků a reagovat tak na předchozí útok.

Voják kupec, ve čtvrté řadě a druhém sloupci, ten který se dostal až na obrannou linii Giftiga Molna, se teď měl probít blíž první řadě.

Voják kupce si z krku stáhl jeden ze svých zlatých řetězů. Ten, na kterém měl jako přívěsek zlatý tříkilogramový srp. Točil jím nad hlavou, až měl dostatečnou rychlost. Voják kupec cítil odstředivou sílu řetězu a srpku na něm připevněném, která dávala zabrat zápěstí. Síla úderu by nyní už byla dost razantní. Voják se už rozhodl přenést odstředivou sílu do útoků. Natáhl ruku, aby dal řetězu směr, který potřeboval.

Nejprve zaútočil na krk ninji, ale ten hbitě uhnul. Kupec už řetěz znova neroztáčel, aby tím znova dosáhl rychlosti pro další útok. Místo toho ihned po prvním výpadu zaútočil na místo, kousek níže pod krkem. I tomuto ninja snadno uhnul, tak, že kousek odskočil zpět. Třetí pohotový úder směřoval k pasu, ninja se prohnul jako kočka. Čtvrtý pokus namířil na nohy, ninja nadskočil.

Voják kupec vrátil ruku zpět nad hlavu. Roztáčel řetěz. Chtěl dodat rychlost pro razantnější úder a taky potřeboval dát odpočinout ruce.

Kupcova figurka opět zkoušela zaútočit. Opět na krk. Ninja vyhmátl smysl jeho útoku. Připravil se. Když kupec udělal výpad, ninja řetěz zachytil. Shuriken, který měl ninja už připraven pro případ, že by dobře odhadl situaci, byl patnáct centimetrů dlouhý válec s hrotem. Přitáhl prudkým škubnutím kupce k sobě a zabodnul mu shuriken do břicha.

Fanouškům se tento manévr velice zalíbil a dali to jasně najevo tleskotem a řvavou.

Kupec se odtrhl. Sáhl si rukou na břicho. Cítil vlhkost na ruce, tlak v břichu a nosem zápach krve. Ještě se v nedůvěře podíval na svou dlaň, aby se přesvědčil, že se nemýlí.

S bojovým křikem a řetězem zuřivostí roztočeným do otáček tak vysokých, až nešlo vidět přívěsek ani řetěz, ale jen kružnici nad hlavou kupce, se vrhnul na ninju. Ninja udělal úkrok stranou, rychle tasil shikomizue a podřízl kupci hrdlo.

Kupcův voják včetně Kupce Vikta zůstali strnutí, když pochopili, co se stalo. Voják se ještě chvíli držel na nohách. Pohlédl na ninju a s tryskající krví z krku se svalil k zemi.

Fanoušci utichli. Duše vojáka kupce se oddělila od bezvládného těla a byla vsáta magickou krabičkou po levé ruce ninji Giftiga Molna.

„Toto bylo krásně sebrané, vyhrané losování Kupci, Giftigem.“ hlásal radostně moderátor. Fanoušci se probrali a začali opět šílet.

„Pojďme chlapci! Kámen! Nůžky! Papír!“ volal moderátor a hecoval bojovníky i fanoušky.

„Vyhrává Vikt.“

Vikt se chtěl vyhnout, po dvou neúspěšných kolech, souboji. Zvolil manévr hráčem v poli.

Další průběh tahů pokračoval v tomhle duchu. Vojáci se přesouvali z místa na místo. Jedna strana šla tam a druhá zase sem. Postupně se blokovali, jak jen to bylo možné. Téměř všichni vojáci byli v poli. Ze svých původních míst se přesunuli více do středu šachovnice nebo blíže k řadám soupeře.

Jedno z mnoha losování. Bod získal Giftiga. Posunul se vojákem v osmé řadě, čtvrtém sloupci. Pohyb směřoval přímo dopředu.

Voják šlápl na první, v tomhle duelu, políčko s tajemstvím. Celá aréna utichla. Sledovala světelnou tabuli umístěnou nad středem šachovnice.

Na obrazovce se začal rýsovat nápis: „Voják smí na dosah pěti polí, na každou stranu, v přímém nebo šikmém směru, zabít protihráčova vojáka. Smrt musí přijít jediným úderem.“

Fanoušci se dali do řádného fandění. Na programu byly mrtvoly a to se jim zamlouvalo.

Ninja voják se rozhlédl kolem. Na dosah se dostali čtyři protihráči. Nad vojákem se rozevřela malá světelná díra. K nohám mu z ní vypadla kovová trubička dlouhá třicet centimetrů. Spolu s ní spadl i malý kožený pytlík.

Chvíli pohlížel na trubičku a uvažoval, zdali je to, to co si myslí a má tolik rád. Oblíbená zbraň se spoustou zkušeností v použití. Podíval se na kožený pytlík, který rozbalil a ujistil se, že je to, to co má rád.

Vytáhl první krásně zdobenou malou šipku. S dobrým perutím. S ostrým hrotem. A když ji trošku pohodil v ruce, zjistil, že je i dobře vyvážená. Hrot byl napuštěn silným jedem, který bez problémů zabije během pár okamžiků i slona.

Vložil první šipku do uspávačky. Přiložil si jí k ústům. Přivřel levé oko a pravým okem zamířil na svou potenciální oběť. Voják, který se měl co nevidět stát obětí, se jen vzpřímil a čekal…

Ninja se nadechl. Rychlým fouknutím vypustil šipku smrti směrem ke své oběti. Kupcův voják vůbec nestačil zareagovat na nic. Cítil slabé píchnutí. Chytil se za své rameno. Na to spadl k zemi.

Vypadalo to, že byl zasažen snad ještě dříve, než ninja šipku vyslal. Ti, kteří měli pomalejší reakci, pak tvrdili, že šipka nemohla letět natolik rychle, aby se chytil za rameno, ještě když měl útočník nafouklé líčka. Avšak všichni vědí, že ninjové jsou rychlí, tak nikdo nepochyboval, že by se jednalo o podvod.

Útočník se nijak neradoval. Tohle se od něj čekalo. Nemohl brát zásah jako úspěch. Tohle byla přirozená věc. Nemohl a ani by se neopovážil žádat odměnu za tento čin. Kdyby minul, jistě by se ale dočkal trestu.

Ninja si vzal další šipku. Lehce ji mezi prsty překulil tam a zpět. Pomazlil se s ní. Vložil do ní trochu své energie. Vložil do trubičky a tu přiložil k ústům. Rozhlédl se. Zastavil hlaveň uspávačky namířenou proti další oběti.

Voják kupce, terč ninji, se trochu přikrčil. Tenhle voják nestál tolik hrdě jako první oběť. Tenhle na rozdíl od prvního věděl, jak rychle může nastat jeho konec, v případě, že uspávač trefí. Ale i tak nezbývalo nic víc, než jen čekat.

Ninja rychle foukl. Kupec voják se chytl za nohu. Podíval se na zapíchnutou šipku a skolil se k zemi.

„Další pěkný zásah!“oznámil moderátor. Fanoušci ticho, které dopřávali ninjovi na soustředění, přerušili hlasitým tleskáním a bubnováním o vše, co bylo poblíž.

Ninjovi škubl koutek v malém úsměvu. Pocítil radost a pohrdal druhým týmem. Z pytlíku vytáhl další šipku.

Tělo, snad jen kromě rukou a očí, zůstalo nehybné. Ruce nabíjeli foukačku. Oči, bez otočení hlavy pátraly po další oběti.

„Ty!“ řekl ninja kupci a ukázal na něj prstem. Hlasem jako zvon oznámil stroze, kdo bude další. Vyrovnanost v hlase naháněla strach. Nebylo pochyb, že by snad mohl minout.

Ninja na nic nečekal. Dost bylo zdržování a tahle lehká disciplína, jej začínala unavovat. Nebylo při tom žádné vzrušení, ale někdo to vykonat musel.

Ninja bez zbytečného prodlužování dal foukačku k ústům a…

Další kupec omdlel.

Než byla vysáta duše třetího vojáka, ninja už měl nabito. Letmo koukl na poslední oběť v dosahu.

Arénou se ozvalo krátké fuu…

Malé slabé cinknutí znepokojilo ninju. Odložil foukačku od úst. Naštvaně se podíval, co se stalo. Kupec voják se usmíval od ucha k uchu, až nešly vidět oči, které se zúžily do malých linek.

Kupec vykryl let uspávací šipky svou rukou. Přesněji použil zlatý, široký náramek na zápěstí. Tím odrazil šipku smrti. Ta jen cinkla a spadla na zem. Kupec ji s radostí pohrdavě odkopl směrem k ninjovi.

Ninja pocítil hněv svého vůdce, Giftiga Molna. Strnul a čekal, co přijde, co se bude dít.

Giftiga Moln lehce překonal železnou příčku na plošince. Jedním jediným skokem bez odrazu přelétl příčku. Vypadalo to, jako by byl katapultován. Udělal přemet s nataženýma nohama, rukama. Celé tělo bylo nataženo. Nohy opsaly oblouk těla. Nad příčkou se ocitli v přímce svisle hlavou dolů. Hlava tvořila pomyslný střed kružnice. Téměř se nepohnula z místa. Jen tělo kolem ní ji opsalo.

Když se nohy dostaly do pozice překonání železné krycí příčky, v přetáčivém pohybu pokračovaly. Dokonali pohyb až zpět do přirozeného postoje, aby ninja přistál do dřepu a do následného kotrmelce.

Aréna utichla, čekala, co teď.

Ninja se postavil z dřepu, šel k provinilci.

Provinilý voják se bál otočit, střetnout se pohledem se svým vůdcem, Giftigem Molnem. Vycítit jeho kroky, energii zloby ze zklamání z nesplnění úkolu na sto procent a ještě trochu víc, se nemohl ubránit pouhým neotočením.

Giftiga šel jediným směrem. Tmavým tunelem, který se mu udělal před očima. Na druhém konci voják provinilec.

Došel až na konec, až k provinilci. Pravou rukou jej zvedl pod krkem, nohy se přestaly dotýkat země. Voják chytil Giftiga za zápěstí a snažil se jej blokovat. U toho kopal nohama ve vzduchu, snažil se natáhnout špičky, aby dostal zpět kontakt se zemí. Marné bylo jeho počínání.

Giftiga se smál. Pokračoval v držení vojáka nad zemí. Levou rukou jej dvakrát silně praštil do tváře. Poté vojáka vyhodil do vzduchu, za letu vyskočil za ním. Při dosažení stejné výšky udělal kop s otočkou. Voják odletěl pár metrů a spadl bezvládně na zem. Giftiga přistál zpět nohama na šachovnici.

Zlekl se, když ticho arény, která sledovala dění na šachovnici, přerušil křikem komentátor.

„Vážení diváci! Již sto let jsme neměli možnost vidět třetí způsob ukončení duelu! Vstoupení bojovníka na šachovnici! Otevřená výzva soupeři! Přímý boj!“ volal hlasitým, vzrušením nabitým hlasem moderátor.

Giftiga věděl, že teď nesmí couvnout. Zároveň věděl, že tady jde především o život jemu. Nyní už to ani neměl ve svých rukách. Záleželo, jestli Kupec Vikt příjme nechtěnou výzvu, když neovládl svůj vztek a vstoupil na šachovnici.

Moderátor se otočil směrem ke Kupci, zeptal se: „Máme tady otevřenou výzvu a já se ptám, jestli soupeř přijímá.“

Kupec Vikt se usmál. Přikývl.

„Vážení diváci. Soupeř přijímá.“

Diváci vstávali ze svých křesel. Tleskali a hulákali. Pokřikovali, bouchali o vše možné a skandovali nejrůznější hesla.

Kupec svým typickým pomalým, výrazným krokem sestupoval z plošinky. Kolébal se při něm a mával jako král, který prochází náměstím a zdraví své poddané.

Když byli oba soupeři u sebe, moderátor si dal mikrofon k ústům a vysvětlil pravidla.

„Vážení bojovníci. Hrajeme standardním způsobem. Do zisků tří bodů. Při losování se budete dívat soupeři do očí. Výherce získává duše padlých vojáků soupeře, duše vojáků ve hře i duši soupeře. Ať vyhraje ten lepší. Mnoho štěstí.“

„Kámen, nůžky, papír. Vyhrává Kupec Vikt. Papírem zabalil kámen Giftiga.“

Dva vojáci kupci přiběhli ke Giftigovi. Pod nohy mu naskládali hromadu dlouho hořícího papíru a odběhli zpět na své původní místo.

 Nad oběma vůdci se objevila světelná díra. Z ní vyšlehl blesk a zapálil papír pod nohama Giftiga. Ten se smál, i když se ocitl v plamenech. Zřejmě s tímto neměl problém.

„Kámen, nůžky, papír. Vyhrává opět Kupec Vikt. Nůžkami přestřihl papír Giftiga Molna.“

Kupec Vikt vytáhl z kapsy zlaté nůžky. Bodl jimi Giftiga přímo do očí. Ten ani trochu nezakřičel. Při bodnutí z jeho očí vyletěly dva černé stíny. Vznesli se až ke stropu, tam se proměnili v hejno krkavců. S hlasitým krákáním chvíli létali dokola pod stropem. Pak se rozptýlili do mlhy a vytratili se.

Giftiga neviděl. Místo očí zbyly jen dva prázdné důlky. Podle pravidel by se měl dívat do očí soupeře. Nemohla však být vznesena námitka, protože podmínky byly na obou stranách stejné.

„Kámen, nůžky, papír. I do třetice vyhrává Kupec Vikt. Kamenem ztupil nůžky Giftiga Molna.“

Kupec vylovil ze své hluboké kapsy v kabátu zlatou rudu. Tu, která byla při začátcích jeho obchodování a nechával si jí jako talisman pro štěstí. Pevně ji uchopil do ruky. S pořádným nápřahem praštil Giftiga do spánku až upadl na zem. Kupec k němu okamžitě přiskočil. Klekl si na něj rozkročmo a bil jej rudou do tváře, než si byl zcela jist, že už je mrtvý.

Kupec vstal z mrtvého Giftiga. Přišel k němu moderátor.

„Dámy a pánové. Vítěz dnešního klání v Kámen, nůžky, papíru.“ Vzal ruku Kupce a zvedl mu ji nad hlavu.

Diváci tleskali.

Fanoušci Kupce začali skandovat: „Zlato! Zlato! Zlato! Peníze, šperky, jednoduše! Koupí vojáků si duše! Zlato! Zlato! Zlato…“

Fanoušci soupeře synchronizovaně pozvedli levou ruku před obličej složenou v pěst. Druhou ruku položili na pěst, prsty okopírovali pěst. Uklonili se a odkráčeli z arény.

„Vítězi dle pravidel náleží duše vojáků soupeře. Včetně duše protivníka. Prosím, nechť dostane, co mu právem náleží.“ hlásal komentátor.

Magická krabička uložená na plošince se otevřela vrchem. Začal z ní vycházet záře. Hrající všemi barvami. Vtáhla duše všech vojáků. Nejprve vojáky soupeře. Poté přivolala vlastní. Zavřela se. Přenesla se Kupci do rukou.

Kupec natáhl ruce spolu s krabičkou před sebe. Namířil na prozatím ležícího Giftiga. Krabička vtáhla poslední duši, která ještě zůstala uvězněna v těle na šachovnici. Giftiga se rozpadl v prach. Magický vítr ordinující v aréně odnesl prach neznámo kam.

Kupec naposledy pozvedl ruce spolu s krabičkou. Odebral se pomalým výrazným krokem do zákulisí arény.

Když zmizel v záři reflektorů za velkou bránou, začali se pomalým, loudavým krokem odebírat domů i fanoušci.

I když byla aréna zcela prázdná, ještě chvíli v ní byla cítit energie. Když vyprchala i ta, aréna se těšila na další skvělé duely.